Filmy P

Potomci lidí (režie Alfonso Cuarón)***

1. května 2007 v 12:23 | Reda
Dobrý určitě, ale nezapomenutelný film to není. Uplynula hodina od té doby, co doběhly závěrečné titulky a už si na něj skoro nevzpomínám. Ale právě proto, že je to dobrý film, pokusím se srovnat si v hlavě, co mu scházelo. Vizuelně dokonalý, pochmurná verze nepříliš vzdálené budoucnosti věrohodná do posledního detailu. Lokální války, terorismus, přerod demokratického státu v totalitní, vandalství, snaha zastavit imigraci, hodnota lidského života klesá, to vše už dnes máme, takže si můžeme prohlédnout zblízka, jak bude vypadat svět, ve kterém tohle vše nabude vrchu. Co ale naprosto schází, je příběh nebo aspoň idea. Pro nás, co si nemyslíme, že svět jde od desíti k pěti, nýbrž se domníváme, že lidstvo je stále totéž a má stále tytéž starosti a radosti, jen technologie a materiální statky se mění, je tenhle film mimo mísu. Svět tu sice nevypadá moc k světu, ale žije se, chodí se do práce, je co jíst, pít a kouřit, tak proč se všichni tváří, jako by jen čekali, až přijde definitivní apokalypsa. Přestali se rodit děti, to je pozoruhodný malér, ale nedá se brát vážně, to je jako když v románu Ondřeje Neffa přestane fungovat všechno, co je na elektřinu, ostatně zvířátka se evidentně rodí. Hlavní hrdina je sympatický, ale už na začátku příběhu ztratil skoro všechno - syna, bývalou manželku, na které mu stále záleželo, radost ze života - a z toho důvodu divákovi netrhá srdce jeho smrt. A to hlavní: proč vlastně se ta těhotná dívka musí za každou cenu kamsi dostat? Jen ledabyle je vysvětleno, co je Human Project a proč jí bude tam lépe než tady, a proto jí taky nijak obzvlášť nedržíme palce. A protože z logiky filmu tak nějak vyplývá, že ona a dítě se zachránit musí, nemáme o ni ani velký strach. Kdyby totiž ona nebo dítě zemřely, pak by nezbyl žádný příběh. Není to vlastně o ničem jiném, než o překonání dlouhé řady nástrah, jako v nějaké hře - a nemusí být ani počítačová.

Poslední Mohykán (režie Michael Mann)****

1. května 2007 v 12:16 | Reda
Opravdový zážitek. Silný film, v němž nezazní žádný falešný tón. Voják, aby to dotáhl na generála, nemůže být citlivý a ctnostný muž, musí to být člověk, který bez skrupulí obětuje lidi podle šachové hry, kterou chce hrát, ať už Angličan nebo Francouz. Hurón Magua není skrznaskrz záporný padouch, je to člověk, jehož pohání jediný motor - pomsta, která má vyléčit nesnesitelnou bolest. Jeho herecký výkon je dokonalý. Vinnetou se ve srovnání s Indiány zde zdá figurkou z maškarního plesu. Příběh, který si nezadá ve vypjatých momentech s řeckou tragédií. Pramínky jednotlivých příběhů se spojují v jeden strhující proud. Světlovlasé "dítě" generálovo, od začátku vyděšené a nechápající, se vrhne ze skály, jaká duševní muka asi musela dívka celou dobu zažívat! Zamilovaný důstojník, který svou vinu - lež, která stála životy civilistů - a také neopětovanou lásku, vykupuje a anuluje dobrovolnou příšernou smrtí… Příroda, jaká se málokdy vidí ve filmu, lesy vlhké s kameny pokrytými mechem, zelené přítmí, i řeka s vodopády hraje významnou roli. Hudba. Kamera. Vše svázáno dohromady geniální režií.

Pokoj s vyhlídkou (režie James Ivory)***

6. ledna 2007 v 20:40 | Reda
Sláva! - konečně anglický román zfilmovaný tak, že nic neztratil ze své anglickosti. Angličané střední vrstvy na počátku 20. století v celé své upjaté zdvořilosti a excentričnosti zároveň. Zcela dokonalé dialogy, mnoho neříkající a přesto plné významu. Takto vznikající napětí udělá drama i z jednoduchého příběhu. Zvolit špatně životního partnera ostatně není maličkost. Hrdinku to táhne napůl ke konvenci, uspořádanosti a jistotě ztělesněné Cecilem, napůl k volnosti, tělesnosti a nejistotě představované Georgem. Cecil, úchvatně kožený suchar, nakonec prohrává ve srovnání s neurčitě romantickým Georgem, o kterém vlastně ani divák ani hrdinka moc neví kromě toho, že raději líbá než mluví. Nedomnívám se, že to byla jednoznačně dobrá volba, asi na rozdíl od většiny diváků. Nevím, nakolik ta nejednoznačnost leží ve mně a nakolik byla zamýšlená autory, v každém případě tato nejistota zvýšila moje potěšení z filmu. Všichni hrají úžasně, kromě trojúhelníku taky nervózní teta Charlotta, moudrý a vitální vikář, sentimentální Georgův otec… žádná americká gesta, žádná americká mimika ani náznakem u žádného z nich. Anglický venkov je šťavnatě zelený a útulný, od Itálie, kde příběh začíná a končí, si angličtí hrdinové převážně drží odstup a jen opatrně si ji připustí k tělu. Vyprávěno s vtipem a nadhledem.

Pí (režie Darren Aronofsky)**

14. listopadu 2006 v 18:34 | Reda
Uhrančivý film. Černobílá kontrastní kamera, drsné záběry, agresivní hudba, pokus podívat se na svět pohledem mysli na pokraji zhroucení - díky tomu všemu je film intenzivním zážitkem. Skvěle zahraný hlavní hrdina na hranici geniality a šílenství, ovšem s tím, že šílenství je zachyceno mnohem lépe. Bizarní halucinace, paranoia. Slabin ale bylo příliš mnoho. Hloupý příběh, ve kterém figurují zlí burzovní makléři a akční židé. Pracovna génia vybavená technologií jako z Brazilu. Nevěrohodné hrátky s matematikou, i na neodborníka působící neumětelsky. Ale i když tohle pominu - vystřihnu makléře a židy, matematické vývody budu poslouchat jen uchem milovníka umění, zůstane tam něco ryzího? Bohužel, škoda té působivé formy vyplýtvané na pouhé předstírání hloubky.

Purpurové řeky (režie Mathieu Kassovitz)*

14. listopadu 2006 v 18:27 | Reda
Slátanina. - Nevadí mi béčkový film, o kterém je předem jasné, že to je béčko. Vadí mi film, který se tváří jako chytrý ponurý thriller a skládá se pouze z pitomostí. Trapní vyšetřovatelé - zachmuření machos, tajuplní jako hrad v Karpatech - rozkopávají dveře svědků, obětí i vrahů bez rozdílu, páčí hroby, zbraně prakticky nezastrčí (běžně míří i na své kolegy), pomocí kung fu získávají drobty svědectví. Univerzita v horách, která slouží jako chovná stanice nové lepší rasy - eugenika se zde realizuje v praxi tak, že studenti, kteří mají být kříženi, jsou ve studovně posazeni k protějším stolům. Když se narodí postižené dítě, ukradne se zdravé dítě horalům. A kdo že je sadistickým několikanásobným vrahem, zanechávající mrtvoly na bizarních a těžko přístupných místech? - Mladá dívka. Že je navíc jednou z dvojčat, a žije tajně se svým hodnějším dvojčetem a tu řezničinu dělá v jejím domě, a jejich matka je bláznivá jeptiška, která složila slib temnoty, a že hrozí odpálením laviny, která celou univerzitu smete do údolí, to už mi bylo opravdu ale opravdu ke konci filmu, kdy trapnosti přibývalo geometrickou řadou, úplně ukradené. Hvězdička je za nádherně pochmurné a mokré prostředí vysoko v horách.

Přivolávač deště (režie Francis Ford Coppola)***

7. října 2006 v 23:27 | Reda
Napínavý film podle osvědčeného schématu: jak David porazil Goliáše, jak outsider slavně zvítězil. Napínavý tak trochu v uvozovkách, protože dnes se netočí filmy, které dopadnou tak, jak by ve skutečnosti dopadaly, tedy výpraskem Davida, hanebnou porážkou outsidera. Osvědčené jsou i kulisy právnického prostředí, které předem zaručují, že nepoteče krev (troška bohužel vytekla, bez toho to asi dnes nejde) a že půjde o souboj důvtipu. Dobře namíchané postavy: mladý a čestný (Damon), legrační a protřelý (de Vito), slizký bez skrupulí (Voight) . Musíme ovšem přimhouřit oči nad pár drobnostmi, např. až příliš nevěrohodným vedlejším příběhem: zabití člověka, za které nikdo nezaplatí ani životní komplikací ani výčitkou.

Půlnoční expres (režie Alan Parker)***

7. října 2006 v 23:21 | Reda
Jeden z útěkářských filmů, pro které mám slabost. Podle opravdového příběhu, svého času otřásl i mezinárodními vztahy. Soucítíme s Billym, nebyl to žádný svatoušek, ale strávit život v tureckém vězení si nezasloužil, obzvlášť proto, že měl milující rodinu, milující dívku, americkou hrdost, zdraví a pěkný zevnějšek. Zkrátka měl co ztratit. Ale nepoddal se ani v beznadějné situaci. Podařilo se mu utéct proto, že se se svou situací nikdy nesmířil, i když to nakonec vypadalo, že už nedrží hlavu nad vodou. - Což právě trochu vadí, že se vzchopí neuvěřitelně a uteče krkolomně shodou náhod. Turecko je tu vylíčeno jako prasečí chlívek. Je to možná nespravedlivé, ale je to Billyho pohled.
Mám chuť vidět znova.

Plukovník Redl (režie István Szabó)****

7. října 2006 v 23:10 | Reda
Dostal mě nejvíc z filmů Szabóovy trilogie, myšlenky se mi k němu vracely znova a znova... Kdo byl Redl? Co opravdu cítil? Outsider od samého začátku až do konce, přes veškerou chytrost a schopnosti. Pořád ten chlapeček, který neuměl zavřít kávovar a nechal vytéct kávu na parkety? V kterém okamžiku to vzdal?
Jak píšu o Mefistovi, němčina má něco do sebe. A vůbec je náš středoevropský prostor zajímavý a hodný pozornosti. Celá Szabóova trilogie (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen) je jako octnout se v jiném světě a zjistit, že existují i jiné filmy než jakkoli vynikající filmy americké a je napodobující.

Pýcha a předsudek (režie Joe Wright)***

7. října 2006 v 21:43 | Reda
Předesílám, že stejnojmenný román Jane Austenové miluji a zpaměti dokážu citovat svoji nejoblíbenější pasáž: "Mýlíte se pane, domníváte-li se, že způsob vašeho vyznání na mě zapůsobil jinak, než že mně ušetřil politování, které by bylo provázelo moje odmítnutí, bylo-li by vysloveno více gentlemanským způsobem." Takže jsem si film, který s knihou nenakládal svévolně, opravdu užívala a dychtila po pokračování, nebo aspoň podobném filmu. Vzhledem k tomu, že Jane Austenová se věnuje spíše konverzaci a duševním hnutím hrdinů než popisům interiérů, krajiny a každodennosti, bylo velmi příjemné vidět ten příběh zasazený do realistických detailů 18. století. Takhle bydlela nižší šlechta, takhle vypadal venkovský bál… Škoda, že Darcy nebyl větší osobnost. Než se zamiloval, tak jeho nepřístupný pohled nic nepokazil. Ovšem zamilovaný Darcy s výrazem věrného psa byl téměř nesnesitelný. PS. Výše uvedený citát ve filmu použit nebyl.

Protiúder (režie Andrew Davis)*

7. října 2006 v 13:46 | Reda
Pro milovníky akčních a napínavých filmů. Pro ostatní tehdy, když potřebují vypnout hlavu, ale ještě se jim nechce spát. Schwarzenegger není nejmladší a nejštíhlejší, ale nevadí, však nehraje terminátora, ale hasiče. Nevadí, že propadá stometrovými vodopády bez úhony, sice se tomu nedá věřit, ale jsou to parádní lety. Pak musíte na chvilku i zapnout hlavu, když diskutuje s teroristou, jaký je rozdíl mezi nimi dvěma, oba zabíjí, aby pomstili svoje ztráty, s hněvem mstí ztrátu svých blízkých. Na závěr ještě detektivní zápletka: kdo byl hodný je překvapivě demaskován a je z něj (tedy z ní) padouch. A na úplný závěr ještě výpůjčka z hororu: v okamžiku, kdy jsou zlí bezpochyby zlikvidování, ještě naposled vstanou z mrtvých.
Stačí vidět jednou. I za výše uvedených okolností (potřebujete vypnout hlavu, ale ještě se vám nechce spát) se znovu koukat nebudu a půjdu radši spát.

Poklad na Sierra Madre (režie John Huston)***

7. října 2006 v 13:18 | Reda
Co má společného s knihou B. Travena? Snad název, postavy, prostředí. Poklad na Sierra Madre jsem četla jako dítě a doteď na tu knížku vzpomínám jako na noční můru: v každém člověku je zlo, zlato ho dostane na povrch; a až jsou všichni mrtví, zlato rozfouká vítr. Marnost nad marnost. Film je velmi dobrý, vtáhne vás to, jste tam s nimi, žádné banality a tušíte, že se něco pokazí, nemůže to být o tom, jak se všem splní sny. Bogart je ještě lepší než obvykle. Ovšem poslední čtvrtina, kde se film odkloní od Travena, to už je jiný film. Ten příběh už dopsal filmový průmysl.
 
 

Reklama