Filmy N - O

Nebe (režie Tom Tykwer)****

30. července 2007 v 22:30 | Reda
Minimalismus v plné kráse. Při silném příběhu - navíc takovém, který vyvolává etické otázky - je minimum peripetií a minimum dialogů to nejlepší, co pro něj můžeme udělat. Tohle není podívaná, to je film, který se prožívá. To není dílo, které se hodnotí a sleduje hlavou, ten film sleduje Vaše bušící srdce. - Zní to pateticky, ale snažím se jen popsat co nejpřesněji a nejstřízlivěji svůj zážitek.
Hrdinka chce zabít zločince. Není to pomsta, chce ho zastavit v páchání zla poté, co se přesvědčila, že policie to neudělá. Místo toho zabije nevinné, včetně dětí. Je jasné, že pro ni život skončil, s takovými muky svědomí se nedá žít, člověk nemůže spát, nemůže jíst, nemůže myslet, je to peklo na zemi. Je jasné, že cokoli bude následovat v jejím životě, bude to jen vedlejší epizoda před smrtí.
Tou epizodou je krátký (samozřejmě) a intenzivní vztah. Její přítel ji následuje osudově - zamiloval se tolik, že pouští k vodě nejdřív kariéru (pomohl vražedkyni, už nikdy nemůže být policistou), potom vše, potom život.
První část filmu je tedy pro mě o tom, že zabíjet je většinou špatné, i když má člověk dobré důvody. (Proč většinou? - Jsou snad armády složeny se zločinců?). Druhá část je o tom, že v mládí může být láska silnější než cokoli, než touha zemřít (Philippa) i než touha žít (Filippo).
Zdá se, že diváci si nejsou jistí koncem. Pro mě byl jednoznačný - v kombinaci s úvodní scénou na trenažéru helikoptéry - vlastně šlo o společnou sebevraždu. Philippa tedy jakoby vykonala trest sama na sobě, což bylo možná dokonce morálně čistší, než kdyby ji usvědčily a odsoudily zkorumpované instituce chránící drogového dealera. Filippo si smrt vybral sám, byla to jeho volba.

Noc na zemi (režie Jim Jarmusch)****

31. března 2007 v 14:16 | Reda
Pět filmů v jednom. Každá z těch pěti taxipovídek stojí za to a kromě té poslední je považuju za dokonalé. A poslední finská mohla být dokonalá taky, kdyby ti dojatí ožralové nebyli groteskní. Drobná Winonka Riderová, která je jako ryba ve vodě při řízení taxíku a sní o tom, být automechanikem. S novou chutí jsem se vrhla do kondičních jízd v autoškole - vždyť řídit je tak snadné a je to taková zábava! Stárnoucí východoněmecký emigrant jako newyorský taxikář, který neumí řídit, nezná New York a neumí anglicky - srdce vám usedá, když s vytřeštěným očima hledá a ztrácí cestu z Brooklynu zpět. Slepá pasažérka v Paříži: "Já nevím, že slepci nosí černý brýle, ještě jsem žádnýho neviděla". Horkokrevný a výmluvný Ital Benigni v Římě, který myslí jenom na sex. Každá ta povídka je klenotem.

Osudový dotek (režie J. Mackye Gruber, Eric Bress)**

19. listopadu 2006 v 21:35 | Reda
Zřídka jsou moje pocity tak smíšené. Strhující příběh mě pohltil. Návraty v čase, alternativní či paralelní životy, to je téma, které miluju (samozřejmě že už dávno není originální, každému ten film připomene něco jiného, mně osobně epizodu Červeného trpaslíka Fotostroj času). Drsné scény, tragické osudy, které diváka zasáhnou do morku kostí. Ten hlavní motiv, kdy každý pokus hrdiny o nápravu v minulosti a tedy vylepšení budoucnosti přinese ještě hlubší tragédii někomu jinému z omezeného počtu hlavních postav, ten je úžasný. Všechny výšiny filmu jsou ale vyváženy slabinami. Tvůrci evidentně chtěli, aby na něj proudily filmy mladičkých diváků, takže jeho sílu naředili. Temně mrazivá atmosféra je jen místy, tragédie trvá jen chvilku, nejlépe jen tak dlouho, než divákovi dojde v plné síle, bezvýchodnost sotva probleskne a jde se na další skok do minulosti. Hlavnímu hrdinovi chybí osobnost, a musí mu pokaždé krvácet z nosu, když se vrátí z minulosti? Logické díry ve scénáři pomíjím, takové téma samozřejmě logicky napsat nejde.
.

Nebeská stvoření (režie Peter Jackson)*****

13. října 2006 v 20:32 | Reda
Film dokonalý po všech stránkách a navíc jiný než všechny ostatní svým obsahem. Když se Vám v dospívání stane ten zázrak, že potkáte svoji spřízněnou duši… Není to snad sen všech dospívajících, najít svoje "duchovní" dvojče? Sex v tom nehraje roli, spíš jde o to zbavit se samoty a jinakosti. Nebyla to láska, protože láska Vám pozmění vnímání a žijete v iluzi o svém protějšku. Pravda ovšem je, že iluzi si stvořily: nádherný smyšlený svět, do kterého spolu odcházely. - A kdyby Vám Vaše matka chtěla uříznout dejme tomu Vaši pravou ruku, a nebylo kam utéct, protože celý svět by s ní souhlasil, nenapadlo by Vás i to nejzoufalejší řešení? Jeho uskutečněním samozřejmě nezachránily nic a ztratily úplně všechno.

Nikde v Africe (režie Caroline Link)****

7. října 2006 v 23:08 | Reda
Skvělý film, viděla jsem ho krátce poté, co jsem viděla (podruhé) Szabóovu trilogii, a jenom mi potvrdil to, k čemu jsem dospěla u ní: Němčina je krásná. Osud německého národa a vůbec střední Evropy je velmi zajímavý a důležitý zejména pro nás. Příliš mnoho amerických filmů, jakkoli dobrých, nás odvádí někam, kde nejsme doma.
Ušlechtilý černoch byl možná příliš ušlechtilý, ale jinak nic jednoznačného nebylo. Manželství mohlo skončit tak i tak. Angličané byli nepříjemní a xenofobní. Židé, kteří zachránili kejhák před nacisty, byli pro Spojence stejní nepřátelé jako oni.
 
 

Reklama