Filmy B - D

Ďábel nosí Pradu (režie David Frankel)**

18. září 2007 v 19:07 | Reda
Prostinký příběh s morálním poučením je pouze záminkou pro velkolepou přehlídku hader, pásků a bot. Ovšem Meryl Streepová je geniální herečka a této banalitě dává když ne hloubku, tak jediné okamžiky napětí: zajímá nás, jak se tato bestie se špetičkou lidskosti v srdci v té které situaci zachová. Anne Hathawayová je skvostně pěkná tvářička, ale nehraje tu nic. To že má být inteligentní dívka, osobnost s vlastními zajímavými názory? Ať je hrdinka šťastná, ať je zoufalá, ať stojí před životním rozhodnutím, Anne Hathawayová leda nasadí roztomilý kukuč a vykulí oči. A muži, ti slouží v celém příběhu jen jako vycpávka.

Desperado (režie Robert Rodriguez)*

1. května 2007 v 12:13 | Reda
Chápu, chlapce to vzrušuje a potřebují to, hektolitry krve, tuny vystříleného železa, a navrch ženskou, na kterou se dá koukat. Já to ale nepotřebuju, a tak celou dobu čekám, o čem to teda vlastně bude. A ono o ničem! Opravdu jen o tom střílení a hromadách mrtvol. Z Banderase odkapává charisma jako sladký sirup, až je z toho člověku šoufl: čeho je moc, toho je příliš, i když je to taková pochoutka. Zpočátku to vypadá na něco jiného - když hrají svoje výstupy Buscemi a Tarantino, zdá se, že příběh bude tak trochu parodií, že se bude mírně a laskavě vysmívat klišé žánru. Naděje se ale nenaplní a film se zvrtne ve skvěle zrežírovanou sračku.

Dobermann (režie Jan Kounen)**

31. března 2007 v 14:11 | Reda
Lupiči v čele s modrookým démonickým mladíkem a jeho hluchoněmou milou. Nejsou to žádní gentlemani, romantičtí rebelové, nýbrž krvežínivé zrůdy, vyzbrojené těžkotonážními bazukami (sorry, neumím to technicky popsat). I policajti jsou zastoupeni nechutným sadistou bez zábran. Kromě něj jsou ochránci zákona jen tupými ovcemi jdoucími na porážku. Film není o ničem jiném, než o násilí a zabíjení (a jednom krásném transvestitovi) … A přesto! Něco na tom filmu je. Skvělí herci, charisma Vincenta Cassela, odlišné "osobnosti" zabijáků, celý děj těsně na hraně ironie, francouzský šarm, rychlý spád - docela stojí za to ho vidět.

Bazén (režie Francois Ozon)***

25. února 2007 v 13:19 | Reda
Jako byste tam byli, v letní Francii, v luxusním venkovském domě s bazénem, který máte jen pro sebe, tak autentickou má film atmosféru. Zdá se vám, že paní upjatou spisovatelku, neusměvavou a nepříliš sympatickou, znáte jako své boty. Nemůžete se vynadívat na dívku Julie, dceru jejího vydavatele, která je jako doma ve svém těle a užívá si ho plnými nádhernými doušky…Najednou je to ale zgruntu jiný příběh - Julie spáchá vraždu, upjatá paní spisovatelka jí pomáhá pohřbít tělo, po návratu do Anglie vydává knihu a když potká Julie, dceru svého vydavatele, není překvapená, že je to jiná Julie, než jakou poznala ve Francii. Tak fajn, je jasné, že nic z toho se nestalo, paní spisovatelka si vše vyfabulovala a ve Francii prožila něco úplně jiného, totiž navenek vlastně nic. Něco ale prožila uvnitř, protože napsala úplně jinou knihu, než jaké psala dosud, usmívá se, zklidnila se, roztála. Můžeme se jenom zpětně dohadovat, proč jí francouzský pobyt tolik svědčil, s jakými svými démony se vypořádala, ale už je pozdě, film skončil a my se už těšíme na nový…

Dvojí život Veroniky (režie Krzysztof Kieslowski)****

19. listopadu 2006 v 21:36 | Reda
Kouzelný, omamný, v pravém slova smyslu krásný film. Všechno přispívá k tomuto dojmu. Režie. Hudba. Kamera. Irene Jacob, nadpozemsky jemná a milá, bez níž by byla polovina kouzla pryč. Poetický příběh, plný metafor. Emocionální, snový, magický. Tahle adjektiva mohou vyvolat dojem, že jde o Umění s velkým U, dobré tak akorát pro kritiky - není to tak, je to plnokrevný a napínavý příběh, i když není tak úplně ze života

Cesta do fantazie (režie Hayao Miyazaki)*****

7. října 2006 v 21:02 | Reda
Animovaná pohádka za pět hvězdiček? - Ano, každý film, který je nejen zábavou, ale je o něčem podstatném, může dostat nejvyšší ocenění. O čem podstatném je tenhle? Holčička Čihiro obstojí ve velmi zapeklité situaci - vlastně jde tak trochu o útěkářský film, neboť se potřebuje dostat ze světa plného nejrůznějších nestvůr, nástrah a kouzel zpátky do světa normálního (a ještě přitom osvobodit rodiče) - protože přestane mít strach, protože a priori nepokládá žádnou divnou potvoru za zloducha a protože se nenechá vláčet událostmi, ale události tvoří. Jistě se tyto motivy objevují v mnoha filmech, příbězích, pohádkách. Ale tenhle film O TOM JE. No a kromě toho je to báječný, barevný, fantaskně-magický svět, který vás bere za srdce. Jak ráda bych se projela vlakem, který poloprázdný jede nocí po kolejích položených na mořské hladině!

Constantine (režie Francis Lawrence) ***

7. října 2006 v 20:57 | Reda
S Keanu Reevesem, zde neodolatelným. Bledý, vysoký, vykašlávající krev, neustále nenaladěný a zamračený, vědoucí víc než my všichni o životě po smrti. Gesto, kterým si zapaluje cigaretu, a to každou chvilku, je dokonalé. Chytrý způsob, jakým oklame Satana, a zachrání si v poslední chvíli život a duši, je hodný šachového velmistra. Pouze bych vystřihla boj s monstrem složeným z chrobáků (jako v Mumii).
Napodruhé nebude mít to kouzlo, když už vím, že Keanu sice umírá, ale neumře. A bez kouzla tam toho moc nezůstane.

Dokonalá vražda (režie Andrew Davis)**

7. října 2006 v 15:33 | Reda
Thriller, jak má být, chytrý a napínavý. Málo krve, padouch je nebezpečný svým důvtipem a zdánlivou bezúhonností. Na krev taky došlo, naštěstí až na konci, a nemuselo to být. Hitchcock si ve Vraždě na objednávku, která je předlohou Dokonalé vraždě, vystačil s jednou méně důležitou mrtvolou. Ten měl ovšem výhodu v tom, že točil v době, kdy vražda nebyla běžnou záležitostí (ve filmu), nýbrž něčím hrůzným, tedy se mu snadněji tvoří atmosféra. Potom mu stačí dvě hlavní postavy a jeden obývák. Dnes musíme šroub příšernosti utáhnout víc: padouch si k vraždě manželky najme jejího milence, je tedy zrazená dvojnásob. Zatčení policistou není dostatečně silným vyústěním, zločinci musí krvavě zemřít. Michael Douglas je skvělý padouch bez soucitu. A pokud si myslíte, že nejlepší Hercule Poirot je David Suchet, potěší vás Suchetova rolička.

Den poté (režie Roland Emmerich)*

7. října 2006 v 14:43 | Reda
Vděčné katastrofické téma. Slabinou jsou postavy, jsou natolik málo charakterizované, že nám moc nezáleží na tom, jestli to přežijí. Katastrofa má tentokrát biblické rozměry, zasahuje půl zeměkoule. Tsunami řítící se ulicemi New Yorku je impozantní, i když dojem trochu kazí její rychlost - je možné utíkat jí naproti desítky metrů a potom se obrátit a ještě jí utéct (taky vlci jsou pomalí, jsou vám stále v patách, ale nedostanou vás). Impozantní je taky loď uprostřed New Yorku a hrůzyplná je změna vody v led. Tak nějak to bylo v A.I. Umělá inteligence, ne?
Dá se vidět znovu, ale jen jedním okem - počkat si na oblíbené okamžiky.
 
 

Reklama