Italština pro začátečníky (režie Lone Scherfigová)***

30. července 2007 v 22:34 | Reda |  Filmy I - M
Není to romantická komedie a není to černá komedie. Není to vůbec komedie a humor by ten film zabil. Šedivé dánské městečko, možná periferie města. Nikdy nesvítí slunce. Hrdinové po třicítce, jejich rodiče nesnesitelní a nemocní, přesto oplákávaní, když zemřou. Stále bez partnerů (nebo už) a bez solidního zaměstnání či kariéry. Nešikovní, nesmělí, vyděšení, tak trochu smolaři, ale nevzdávají se, ještě stále mají budoucnost před sebou! Velmi autentické, takové životní úseky prožívá snad každý. Předpokládám, že film vyžaduje od diváka už nějakou životní zkušenost, aby si první dvě třetiny filmu "vychutnal", aby procítil, jak obrovské drama se vlastně v jejich životě odehrává - úsilí udělat ze svého života něco, s čím budou spokojeni, se může už brzy změnit v rezignaci.
Pomalé tempo, žádná hudba, žádná kouzla s kamerou, herci nenalíčení a neučesaní tak, aby byli za krasavce, zato hrají, jako byste koukali na opravdový život. Předpokládám, že takhle má vypadat film s osvědčením Dogma 95. Bojíte se, že hrdinové víc smůly už neunesou, a doufáte, že se tvůrci filmu slitují a alespoň některým z nich se otevře nějaká perspektiva.
Ovšem to, co následuje, to je konec k nějakému jinému filmu. Jako když toužíte po kopečku zmrzliny a musíte jí sníst celý kýbl. Je jí tolik, že už vůbec nechutná a je vám jedno, jakou má chuť. Nečekané dědictví, všichni smolaři na jednom zájezdu, kde se úhledně a šťastně spárují a pohádky je konec.
I tak je to ale nadprůměrně dobrý film, dojímavý a moudrý. Optimistický konec je možná méně umělecký, ale jako návod k životu praktičtější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama