Možná proto, že je to dokument, už týdny na mě žádný film tolik nezapůsobil jako Ztracen v La Mancha. Kdybych měla 40 miliónů dolarů, tak je Terrymu Gilliamovi nabídnu, aby svého Quijota natočil. Začíná jako klasický film o filmu, obtíže předcházející natáčení jsou sice velké, ale až bude film hotový, tak se jim společně zasmějeme. Terry Gilliam se směje hlasitým nenakažlivým smíchem. První den natáčení první morová rána, druhý den natáčení druhá morová rána, třetí den natáčení rána třetí. Terry Gilliam se stále směje, ale smíchu se to podobá stále méně. Přitom ten film by byl nádherný! Vidíme dokonalé kresby v Gilliamově storyboardu, vidíme zkoušky obrů, vidíme řady a řady kostýmů, zástupy loutek, krajinu. Věříme Gilliamovi, že Jean Rochefort je jediný herec na celém světě, který je dost starý, hubený, charismatický a dost dobrý jezdec, aby Quijota mohl hrát. A tak vidíme, jak se jednomu geniálnímu tvůrci zhroutí sen, který by obohatil nás všechny. Nakonec on si ten film v hlavě promítal už mnohokrát a zná ho nazpaměť, to my ho nikdy neuvidíme!
Zde hledá