Dobrý určitě, ale nezapomenutelný film to není. Uplynula hodina od té doby, co doběhly závěrečné titulky a už si na něj skoro nevzpomínám. Ale právě proto, že je to dobrý film, pokusím se srovnat si v hlavě, co mu scházelo. Vizuelně dokonalý, pochmurná verze nepříliš vzdálené budoucnosti věrohodná do posledního detailu. Lokální války, terorismus, přerod demokratického státu v totalitní, vandalství, snaha zastavit imigraci, hodnota lidského života klesá, to vše už dnes máme, takže si můžeme prohlédnout zblízka, jak bude vypadat svět, ve kterém tohle vše nabude vrchu. Co ale naprosto schází, je příběh nebo aspoň idea. Pro nás, co si nemyslíme, že svět jde od desíti k pěti, nýbrž se domníváme, že lidstvo je stále totéž a má stále tytéž starosti a radosti, jen technologie a materiální statky se mění, je tenhle film mimo mísu. Svět tu sice nevypadá moc k světu, ale žije se, chodí se do práce, je co jíst, pít a kouřit, tak proč se všichni tváří, jako by jen čekali, až přijde definitivní apokalypsa. Přestali se rodit děti, to je pozoruhodný malér, ale nedá se brát vážně, to je jako když v románu Ondřeje Neffa přestane fungovat všechno, co je na elektřinu, ostatně zvířátka se evidentně rodí. Hlavní hrdina je sympatický, ale už na začátku příběhu ztratil skoro všechno - syna, bývalou manželku, na které mu stále záleželo, radost ze života - a z toho důvodu divákovi netrhá srdce jeho smrt. A to hlavní: proč vlastně se ta těhotná dívka musí za každou cenu kamsi dostat? Jen ledabyle je vysvětleno, co je Human Project a proč jí bude tam lépe než tady, a proto jí taky nijak obzvlášť nedržíme palce. A protože z logiky filmu tak nějak vyplývá, že ona a dítě se zachránit musí, nemáme o ni ani velký strach. Kdyby totiž ona nebo dítě zemřely, pak by nezbyl žádný příběh. Není to vlastně o ničem jiném, než o překonání dlouhé řady nástrah, jako v nějaké hře - a nemusí být ani počítačová.
Zde hledá