Květen 2007

Leon (režie Luc Besson)****

1. května 2007 v 12:26 | Reda |  Filmy I - M
Střílečka z doby, kdy střílečky měly atmosféru? Atmosféra tam bezpochyby je. Vnáší ji tam Jean Reno coby vrah smutné postavy, se svýma melancholickýma očima, francouzským přízvukem, hubenou postavou, pomalou chůzí, krátkýma kalhotama… Vnášejí ji tam detaily jeho osamělé existence, především jeho něžný vztah k jeho nerozlučné pokojové rostlině, záliba v mléku a starých muzikálech a také noc, kdy se poprvé po mnoha a mnoha letech ukládá na noc do postele, nikoli vsedě do křesla, a je to slast. Vnáší ji tam jeho "obrácení", kdy zcela neprofesionálně nakonec zabíjí bez objednávky, z citových důvodů. Vnáší ji tam geniálně na hranici komedie zahraná postava padoucha ve službách policie Garyho Oldmana. No a místo dnes více obvyklých šukacích scén a bujných poprsí zde Natalie Portmanová coby napůl dítě, napůl žena a jejich - Leonův a její - cudný vztah. Něco víc než střílečku z filmu také dělá závěr, kdy Natalie - Mathilda vystupuje z tohoto způsobu života, v němž se vraždí a demoluje, a krvavá epizoda se pro ni stává minulostí. Já snad budu muset dát - proti svému přesvědčení (zločinec není kladný hrdina!) čtyři hvězdičky...

Potomci lidí (režie Alfonso Cuarón)***

1. května 2007 v 12:23 | Reda |  Filmy P
Dobrý určitě, ale nezapomenutelný film to není. Uplynula hodina od té doby, co doběhly závěrečné titulky a už si na něj skoro nevzpomínám. Ale právě proto, že je to dobrý film, pokusím se srovnat si v hlavě, co mu scházelo. Vizuelně dokonalý, pochmurná verze nepříliš vzdálené budoucnosti věrohodná do posledního detailu. Lokální války, terorismus, přerod demokratického státu v totalitní, vandalství, snaha zastavit imigraci, hodnota lidského života klesá, to vše už dnes máme, takže si můžeme prohlédnout zblízka, jak bude vypadat svět, ve kterém tohle vše nabude vrchu. Co ale naprosto schází, je příběh nebo aspoň idea. Pro nás, co si nemyslíme, že svět jde od desíti k pěti, nýbrž se domníváme, že lidstvo je stále totéž a má stále tytéž starosti a radosti, jen technologie a materiální statky se mění, je tenhle film mimo mísu. Svět tu sice nevypadá moc k světu, ale žije se, chodí se do práce, je co jíst, pít a kouřit, tak proč se všichni tváří, jako by jen čekali, až přijde definitivní apokalypsa. Přestali se rodit děti, to je pozoruhodný malér, ale nedá se brát vážně, to je jako když v románu Ondřeje Neffa přestane fungovat všechno, co je na elektřinu, ostatně zvířátka se evidentně rodí. Hlavní hrdina je sympatický, ale už na začátku příběhu ztratil skoro všechno - syna, bývalou manželku, na které mu stále záleželo, radost ze života - a z toho důvodu divákovi netrhá srdce jeho smrt. A to hlavní: proč vlastně se ta těhotná dívka musí za každou cenu kamsi dostat? Jen ledabyle je vysvětleno, co je Human Project a proč jí bude tam lépe než tady, a proto jí taky nijak obzvlášť nedržíme palce. A protože z logiky filmu tak nějak vyplývá, že ona a dítě se zachránit musí, nemáme o ni ani velký strach. Kdyby totiž ona nebo dítě zemřely, pak by nezbyl žádný příběh. Není to vlastně o ničem jiném, než o překonání dlouhé řady nástrah, jako v nějaké hře - a nemusí být ani počítačová.

Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (režie Kim Ki-duk)***

1. května 2007 v 12:18 | Reda |  Filmy I - M
Můj první Kim Ki-duk. Moje pocity jsou směsí fascinace a protestu. Fascinující jsou záběry přírody. Pohledy na tentýž přístřešek uprostřed téhož jezera obklopeného týmiž horami, v různou denní a roční dobu, jsou tak dokonalé, že se jim vyrovná jen čínská kresba několika tahy štětcem. Bohužel mě více dojímá příroda, která vypadá méně jako krotká zahrádka. Fascinující je příběh, krystalicky čistý, v jeho centru dobrý moudrý starý muž. Zdánlivě! Co je na tom moudrého vychovat chlapce zcela stranou od lidí a v nejcitlivějším věku ho vystavit déletrvající celodenní těsné blízkosti dívky, která je krásná a psychicky labilní. Nemuselo to skončit tragédií, ale skončilo a kdo by se divil! A potom ten konec starcova života - to je běžný postup buddhistických mudrců uklidit svoji mrtvolu tím, že provedeme sebeupálení na hranici? Tak brutální konec přece nemůže být zakončením moudrého a uměřeného života. A koloběh se opakuje, bývalý vrah se zabydlí v opuštěném svatostánku, koná pokání a - vychovává malého chlapce. Zajímavý, exotický příběh plný exotických předmětů a úkonů, v idylickém lůně přírody. Výbuchy brutality nás průběžně burcují z poklidu, do kterého nás krása přírody a zanedbatelný počet postav ukolébává.

Poslední Mohykán (režie Michael Mann)****

1. května 2007 v 12:16 | Reda |  Filmy P
Opravdový zážitek. Silný film, v němž nezazní žádný falešný tón. Voják, aby to dotáhl na generála, nemůže být citlivý a ctnostný muž, musí to být člověk, který bez skrupulí obětuje lidi podle šachové hry, kterou chce hrát, ať už Angličan nebo Francouz. Hurón Magua není skrznaskrz záporný padouch, je to člověk, jehož pohání jediný motor - pomsta, která má vyléčit nesnesitelnou bolest. Jeho herecký výkon je dokonalý. Vinnetou se ve srovnání s Indiány zde zdá figurkou z maškarního plesu. Příběh, který si nezadá ve vypjatých momentech s řeckou tragédií. Pramínky jednotlivých příběhů se spojují v jeden strhující proud. Světlovlasé "dítě" generálovo, od začátku vyděšené a nechápající, se vrhne ze skály, jaká duševní muka asi musela dívka celou dobu zažívat! Zamilovaný důstojník, který svou vinu - lež, která stála životy civilistů - a také neopětovanou lásku, vykupuje a anuluje dobrovolnou příšernou smrtí… Příroda, jaká se málokdy vidí ve filmu, lesy vlhké s kameny pokrytými mechem, zelené přítmí, i řeka s vodopády hraje významnou roli. Hudba. Kamera. Vše svázáno dohromady geniální režií.

Desperado (režie Robert Rodriguez)*

1. května 2007 v 12:13 | Reda |  Filmy B - D
Chápu, chlapce to vzrušuje a potřebují to, hektolitry krve, tuny vystříleného železa, a navrch ženskou, na kterou se dá koukat. Já to ale nepotřebuju, a tak celou dobu čekám, o čem to teda vlastně bude. A ono o ničem! Opravdu jen o tom střílení a hromadách mrtvol. Z Banderase odkapává charisma jako sladký sirup, až je z toho člověku šoufl: čeho je moc, toho je příliš, i když je to taková pochoutka. Zpočátku to vypadá na něco jiného - když hrají svoje výstupy Buscemi a Tarantino, zdá se, že příběh bude tak trochu parodií, že se bude mírně a laskavě vysmívat klišé žánru. Naděje se ale nenaplní a film se zvrtne ve skvěle zrežírovanou sračku.