Únor 2007

Bazén (režie Francois Ozon)***

25. února 2007 v 13:19 | Reda |  Filmy B - D
Jako byste tam byli, v letní Francii, v luxusním venkovském domě s bazénem, který máte jen pro sebe, tak autentickou má film atmosféru. Zdá se vám, že paní upjatou spisovatelku, neusměvavou a nepříliš sympatickou, znáte jako své boty. Nemůžete se vynadívat na dívku Julie, dceru jejího vydavatele, která je jako doma ve svém těle a užívá si ho plnými nádhernými doušky…Najednou je to ale zgruntu jiný příběh - Julie spáchá vraždu, upjatá paní spisovatelka jí pomáhá pohřbít tělo, po návratu do Anglie vydává knihu a když potká Julie, dceru svého vydavatele, není překvapená, že je to jiná Julie, než jakou poznala ve Francii. Tak fajn, je jasné, že nic z toho se nestalo, paní spisovatelka si vše vyfabulovala a ve Francii prožila něco úplně jiného, totiž navenek vlastně nic. Něco ale prožila uvnitř, protože napsala úplně jinou knihu, než jaké psala dosud, usmívá se, zklidnila se, roztála. Můžeme se jenom zpětně dohadovat, proč jí francouzský pobyt tolik svědčil, s jakými svými démony se vypořádala, ale už je pozdě, film skončil a my se už těšíme na nový…

Mimo zákon (režie Jim Jarmusch)***

25. února 2007 v 13:15 | Reda |  Filmy I - M
Pokládám se za diváka, který pozná dobrý film. Tak tedy: poznávám, že Mimo zákon je velmi dobrý film. Ale můj šálek čaje to není. Bavila jsem se, ale nikoli obzvlášť. Oceňovala jsem hlavně inteligentní humor Benigniho zápasu s angličtinou a hudbu Toma Waitse.
Komedie, tragikomedie, thriller o útěku z vězení? Hrdinové nespravedlivě obvinění, jejichž situace se diváka moc nedotýká, neboť hrdinové ji snáší flegmaticky. Utečou z vězení - nedozvíme se jak, ale těžké to nebylo. Je těžké uniknout pronásledovatelům? Není, jediným problémem je vymotat se z nekonečné bažiny. Sblíží je společné dobrodružství? Nejspíš ne, jejich cesty se nakonec rozcházejí.
Příběh víceméně rezignuje na zápletku, která je osekaná na minimum, rezignuje na napětí i na barvy - film je černobílý. Dialogy jsou nekomplikované nebo komické, vždycky ale fascinující. Scény jednoduché - cela a bažina. Charaktery postav zůstanou nejasné, jejich psychologie nečitelná - prostě se kromě chorobně optimistického Benigniho ani nijak neprojevují. Na konci žádný vrchol či katarze, příběh jde do ztracena.
Takže co zbývá a co dělá tento film jedinečným, kde se bere jeho hypnotizující účinek? Právě proto, že diváka nerozptyluje nic, co činí běžný film běžným filmem, může se v klidu zanořit do dokonale absurdní atmosféry a existenciální situace vykořeněných hrdinů, smolařů, kteří to evidentně nikdy nikam nedotáhnou, nechat se unášet dlouhými scénami, v nichž se nic moc neděje, podobně jako v životě.

25. hodina (režie Spike Lee)**

25. února 2007 v 13:12 | Reda |  Filmy A
Pokus o velký film ztroskotal ne malém tématu. Hlavní postavou filmu ovšem může být drogový dealer, který jde na sedm let do vězení, ale nikdy to nemůže být hrdina v kladném slova smyslu. Citlivý, hodný, přemýšlivý hoch, který udělal chybičku, tak se nám snaží příběh ukázat Montyho (a Edward Norton je právě tenhle typ). To se ale naprosto nesrovnává s tím, že vydělal těžké peníze na neštěstí druhých a v podsvětí byl jako doma. Pár myšlenek ve filmu je, ale rozbíhají se každá jiným směrem, nespolupracují na jednom velkém vyznění či sdělení. Ve filmu jsou dva momenty, které stojí za to: Za prvé, když Monty na záchodě láskyplně nadává na New York a obraz to komicky komentuje. Za druhé, když Montyho otec na konci filmu syna svádí k nenastoupení trestu a příběh nám ve zkratce nabídne alternativní verzi Montyho života. Jinak mi z filmu zůstavá ta pachuť morální neurčitosti: přece to není nehoda či nespravedlnost, když se za zločin jde do vězení!

Inspektor Lavardin (režie Claude Chabrol)

25. února 2007 v 13:08 | Reda |  Filmy I - M
Špatný a hloupý film, pouze úcta ke jménu režiséra a nevíra, že film bude až do konce tak špatný, mě držela u obrazovky. Tak jako dům rodiny zavražděného čišel prázdnotou, tak čišelo prázdnotou všechno, městečko, postavy, příběh. Nepříjemný a nesympatický inspektor, který se všemi zacházel jako s podřadným zbožím, své známosti s rodinou zavražděného využíval k bezostyšnému hrabání se v jejich věcech a nakonec i poškozování (rozbité oči). Nemám nic proti podivínským postavám, ale v tomto filmu se všichni chovají jaksi divně, ačkoli podivíni nejsou. Herci moc nehrají, neboť si nejsou jistí, koho vlastně hrají. To samo o sobě by stačilo na nula hvězdiček. A pak přijde závěr. Pan inspektor, tento nadčlověk rozhodující o právu a spravedlnosti, se rozhodne zamlčet pravdu, vydíráním přiměje mladého člověka ke křivému svědectví, které usvědčí nevinného. Ať je tento muž jakkoli velký darebák a nemrava, vraždou vinen není. S jakým asi pocitem bude žít svůj život skutečný viník, i když zabíjel(a) v sebeobraně: s příšerným tajemstvím, držen(a) v šachu inspektorem, který si pro sebe nechal (nikoli zničil) usvědčující důkaz.

Sním či bdím (režie Richard Linklater)****

6. února 2007 v 9:39 | Reda |  Filmy Q - Š
Abyste si film vychutnali, potřebujete: stoprocentní soustředění a trochu vzdělání (aby vás neodradila přemíra jmen). Vzdělání trochu mám a naprosté soustředění nebyl problém, film mě fascinoval od začátku až do konce. Jednak ta úžasná animace. Film byl nejdřív natočen naživo a dodatečně animován - je to poznat, i když to předem nevíte. Každá epizodka je animována trochu jinak, některé velmi realisticky, ale většinou tak, jakoby každá čárka či ploška žila svým životem, což filmu dodává jednak naléhavosti, jednak snovou kvalitu. Já vím, sny takhle nevypadají, ale přesto… A pak obsah. Vlastně jde tak trochu o sbírku názorů na život, smrt, sny, reinkarnaci, svobodnou vůli, zkrátka na ty opravdu nejdůležitější věci, vlastně na ty jedině důležité věci. Nejsou to názory, se kterými bychom se už předtím nesetkali, ale díky příběhu - ano, je tu příběh, svého druhu - a díky vášnivému, zaujatému přednesu těch, kteří je vyslovuji, nabývají najednou zvláštní… naléhavosti (opět). Příběh: POZOR SPOILER vlastně to můžete brát jako mysteriózní thriller ve smyslu Šestého smyslu. Hrdina se z každého snu probouzí do dalšího snu, až mu postupně dojde, že je mrtvý, bude snít navěky nebo po tu dobu několika minut, co mozek ještě žije ale tělo už ne, to nehraje roli, protože lineárně plynoucí čas je jen taková pomůcka, aby lidský život mohl proběhnout, a sen je reálný, dokud ho sníme, úplně stejně jako život je reálný, dokud ho žijeme.

Zazie v metru (režie Louis Malle)***

2. února 2007 v 17:35 | Reda |  Filmy T - Ž
Takhle by vypadaly grotesky v 50. letech, kdyby ještě točili klasikové černobílé éry. Zazie jsme viděla - zatím - pouze jednou a to je málo. Ztřeštěná absurdní surrealisticko-dadaistická komedie ve zběsilém tempu, která se odehrává zdánlivě v Paříži, ale spíš v nějaké bizarní Paříži "za zrcadlem", je tolik plná všeho - gagů, obrazů, narážek - že se to nedá stíhat. Pokus filmovou řečí efektů, triků, střihů, zpomalování a zrychlování a jiných vizuálních kouzel zachytit ducha literární předlohy, která si hraje s jazykem stejně nevázaně, chytře a hlavně zábavně, víceméně vyšel. Zazie je úchvatná, spratek předčasně vyspělý, drzý a bez zábran, přesto k zulíbání. Nejen ale hlavně ve scénách na Eiffelovce se groteska mění v něco ještě lepšího, ve výpověď o životě s laskavou poetickou nadsázkou.

Sladký čas Kalimagdory (režie Leopold Lahola)**

2. února 2007 v 15:38 | Reda |  Filmy Q - Š
Kdysi jsem četla Spáče ve zvěrokruhu a je strhující. Sladký čas není strhující a kromě námětu a děje se zřejmě (už je to dávno, co jsem to četla) Spáči nepodobá, přesto je to film, ke kterému se v myšlenkách vracím, a znovu a znovu se ptám: Byl to dobrý film? O čem vlastně byl? Režisérovi se podařilo zachytit hrdinu v jeho ničemu nepodobné situaci, která ho činí cizincem mezi lidmi, nutí ho žít úplně jinak, úplně jinak hospodařit se svým životem. Jeho situace probouzí naši fantazii - je sice psancem, ale zato má obrovskou svobodu, ať prožije čas ohraničený koncem jedné zimy a začátkem zimy následující jakkoli, na jaře začne znovu s čistým štítem, čistou hlavou, nezatížený žádnými vztahy (kromě vztahu-nevztahu s vše odpouštějící Kalimagdorou v horách). V "jarním" období je film spíše o tom, jak čistý a otevřený je dospělý s dětskou duší a tedy to má ve společnosti těžké. Tenhle směr je ale zároveň popřen: jednak ho spousta lidí má ráda a pomáhá mu, jednak je nebezpečný, když se svou dospělou silou krade hračky dětem a v hračkářství. V "letním" období podléhá neřestem a neví si moc rady se sebou a svými vztahy. Na podzim už jenom bojuje se spánkem a film jen popisuje technicky tenhle boj, předem prohraný. Jako divák jsem čekala na nějaké rozseknutí té situace: ať se smíří, ať vyhraje láska nad spánkem, ať se vzbouří - proti moři běd se chopí zbraně - a zabije se, cokoli, co dá tomu příběhu smysl. Nestalo se nic, s posledními silami (poslední síly měl ale příliš dlouhou část filmu) se doplazí za Kalimagdorou a usne… Což je antiklimax. Jako mínus vidím také výkon německého herce v hlavní roli. Sice byl pohledný a i v zdevastovaném období, kdy kouří jeden nedopalek za druhým (nechutné) vypadal dobře, ale nevšimla jsem si, že by hrál.