Invaze barbarů (režie Denys Arcand)***

22. listopadu 2006 v 21:26 | Reda |  Filmy I - M
Film o umírání. O tom, jak umřít dobře: musíte mít děti, které vás milují, a mít přátele, kteří vás milují - to ovšem tehdy, když umíráte předčasně, jinak už je velká část nebo většina přátel pod drnem. Přátelé jsou samozřejmě důležití v kterékoli životní etapě (děti také, ty ale ponechám stranou), člověka napadá, že už to prošvihl, neboť takoví přátelé s vámi musí prožít - intenzívně prožít - celý život, každodenně. Ale kromě příběhu postaršího umírajícího hrdiny se nepříliš očividně řeší jiná "umírání". Ta struktura není zřetelná, tak jako v životě je máloco zřetelné. Odchází generace lidí, kteří četli, přemýšleli, diskutovali, s příchodem každé nové ideologie se nadchli a doufali, že je to ta definitivní (viz rozhovor všech na chatě u jezera). Nenaznačuji, že byla lepší. Možná odchází západní civilizace, jak jsme ji znali - všechny ty změny v novém tisíciletí, které začalo pádem newyorských dvojčat. Vpád barbarů do antického Říma byl neodvratitelný a byla to vůbec tragédie? Postaru to už dál nešlo, kdo neroste, ten upadá. Film je zkrátka plný myšlenek a souvislostí a to i když nestačíte sledovat všechny dialogy: otázky, které se týkají frankofonních Kanaďanů a jejich vztahu k USA, státní zdravotnictví, byrokracie, moderní technologie, drogy, tvrdost mladých - bojí se emocí, nebo se naopak nebojí ukázat chlad? - Jistěže skutečnost je většinou jiná, umírání na rakovinu víc bolí a je méně důstojné, drogy se shání hůř (policie zřídka kooperuje), ale tenhle film je zkrátka o něčem jiném.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama