Listopad 2006

Invaze barbarů (režie Denys Arcand)***

22. listopadu 2006 v 21:26 | Reda |  Filmy I - M
Film o umírání. O tom, jak umřít dobře: musíte mít děti, které vás milují, a mít přátele, kteří vás milují - to ovšem tehdy, když umíráte předčasně, jinak už je velká část nebo většina přátel pod drnem. Přátelé jsou samozřejmě důležití v kterékoli životní etapě (děti také, ty ale ponechám stranou), člověka napadá, že už to prošvihl, neboť takoví přátelé s vámi musí prožít - intenzívně prožít - celý život, každodenně. Ale kromě příběhu postaršího umírajícího hrdiny se nepříliš očividně řeší jiná "umírání". Ta struktura není zřetelná, tak jako v životě je máloco zřetelné. Odchází generace lidí, kteří četli, přemýšleli, diskutovali, s příchodem každé nové ideologie se nadchli a doufali, že je to ta definitivní (viz rozhovor všech na chatě u jezera). Nenaznačuji, že byla lepší. Možná odchází západní civilizace, jak jsme ji znali - všechny ty změny v novém tisíciletí, které začalo pádem newyorských dvojčat. Vpád barbarů do antického Říma byl neodvratitelný a byla to vůbec tragédie? Postaru to už dál nešlo, kdo neroste, ten upadá. Film je zkrátka plný myšlenek a souvislostí a to i když nestačíte sledovat všechny dialogy: otázky, které se týkají frankofonních Kanaďanů a jejich vztahu k USA, státní zdravotnictví, byrokracie, moderní technologie, drogy, tvrdost mladých - bojí se emocí, nebo se naopak nebojí ukázat chlad? - Jistěže skutečnost je většinou jiná, umírání na rakovinu víc bolí a je méně důstojné, drogy se shání hůř (policie zřídka kooperuje), ale tenhle film je zkrátka o něčem jiném.

Život pod vodou (režie Wes Anderson)***

22. listopadu 2006 v 21:20 | Reda
Ze začátku jsem měla cukání od filmu odejít. Tempo bylo tak pomalé, že film skoro stál. O co déle mi trvalo si na film zvyknout, o to déle ve mně doznívá jeho účinek - neklamná známka kvality! Krásně barevné, ve vzpomínce žluté a modré: zářivě žlutá s jasně modrou. Je to fantasmagorická komedie, ale ne toho typu, že vybuchujete smíchy. Humor je jemný, klidný a pomalý, spousta věcí mi určitě napoprvé ani nedošla. Bill Murray je tentokrát na svém místě, muž, který se nikdy neusměje, jeho nálada trvale na stupnici mezi klidnou melancholií a ještě snesitelnou depresí. Animovaný podmořský svět jako od Zemana, ale cukrátkově barevný. Všichni se trochu ztrapňují. Akční scény jsou parodiemi na akční scény, jsou kašírované jako ve školním představení, a tak se vůbec nebojíme, je to jen hra. Všechno je tu jinak, než v jakémkoli jiném filmu kteréhokoli žánru (kdo by si dovolil použít ve filmu třínohého psa?), ale celek funguje: je to roztomilý úlet.

Dvojí život Veroniky (režie Krzysztof Kieslowski)****

19. listopadu 2006 v 21:36 | Reda |  Filmy B - D
Kouzelný, omamný, v pravém slova smyslu krásný film. Všechno přispívá k tomuto dojmu. Režie. Hudba. Kamera. Irene Jacob, nadpozemsky jemná a milá, bez níž by byla polovina kouzla pryč. Poetický příběh, plný metafor. Emocionální, snový, magický. Tahle adjektiva mohou vyvolat dojem, že jde o Umění s velkým U, dobré tak akorát pro kritiky - není to tak, je to plnokrevný a napínavý příběh, i když není tak úplně ze života

Osudový dotek (režie J. Mackye Gruber, Eric Bress)**

19. listopadu 2006 v 21:35 | Reda |  Filmy N - O
Zřídka jsou moje pocity tak smíšené. Strhující příběh mě pohltil. Návraty v čase, alternativní či paralelní životy, to je téma, které miluju (samozřejmě že už dávno není originální, každému ten film připomene něco jiného, mně osobně epizodu Červeného trpaslíka Fotostroj času). Drsné scény, tragické osudy, které diváka zasáhnou do morku kostí. Ten hlavní motiv, kdy každý pokus hrdiny o nápravu v minulosti a tedy vylepšení budoucnosti přinese ještě hlubší tragédii někomu jinému z omezeného počtu hlavních postav, ten je úžasný. Všechny výšiny filmu jsou ale vyváženy slabinami. Tvůrci evidentně chtěli, aby na něj proudily filmy mladičkých diváků, takže jeho sílu naředili. Temně mrazivá atmosféra je jen místy, tragédie trvá jen chvilku, nejlépe jen tak dlouho, než divákovi dojde v plné síle, bezvýchodnost sotva probleskne a jde se na další skok do minulosti. Hlavnímu hrdinovi chybí osobnost, a musí mu pokaždé krvácet z nosu, když se vrátí z minulosti? Logické díry ve scénáři pomíjím, takové téma samozřejmě logicky napsat nejde.
.

Final Fantasy: Esence života (režie Moto Sakakibara, Hironobu Sakaguchi)**

14. listopadu 2006 v 18:37 | Reda |  Filmy E - CH
Sci-fi pohádka o hledání osmi elementů, které zachrání Zemi před fantómy požírajícími lidské duše. Kromě toho, že to je historicky první film, který nahrazuje živé herce animovanými, asi není proč si ho pamatovat. Dokonalá nápodoba živých herců to není, ale koukat se na tu snahu je místy fascinující. Mysticko-vědecký příběh je blábol a postavy vám k srdci nepřirostou, ale podívaná je to kouzelná a pár motivů a scén by se dobře vyjímalo v opravdové sci-fi, třeba smutná civilizace, kde není živého nic kromě lidí, Akiny sny o zkáze planety, odkud pochází fantomy, nebo operace, kterou Aki zachrání Graye.

Pí (režie Darren Aronofsky)**

14. listopadu 2006 v 18:34 | Reda |  Filmy P
Uhrančivý film. Černobílá kontrastní kamera, drsné záběry, agresivní hudba, pokus podívat se na svět pohledem mysli na pokraji zhroucení - díky tomu všemu je film intenzivním zážitkem. Skvěle zahraný hlavní hrdina na hranici geniality a šílenství, ovšem s tím, že šílenství je zachyceno mnohem lépe. Bizarní halucinace, paranoia. Slabin ale bylo příliš mnoho. Hloupý příběh, ve kterém figurují zlí burzovní makléři a akční židé. Pracovna génia vybavená technologií jako z Brazilu. Nevěrohodné hrátky s matematikou, i na neodborníka působící neumětelsky. Ale i když tohle pominu - vystřihnu makléře a židy, matematické vývody budu poslouchat jen uchem milovníka umění, zůstane tam něco ryzího? Bohužel, škoda té působivé formy vyplýtvané na pouhé předstírání hloubky.

Purpurové řeky (režie Mathieu Kassovitz)*

14. listopadu 2006 v 18:27 | Reda |  Filmy P
Slátanina. - Nevadí mi béčkový film, o kterém je předem jasné, že to je béčko. Vadí mi film, který se tváří jako chytrý ponurý thriller a skládá se pouze z pitomostí. Trapní vyšetřovatelé - zachmuření machos, tajuplní jako hrad v Karpatech - rozkopávají dveře svědků, obětí i vrahů bez rozdílu, páčí hroby, zbraně prakticky nezastrčí (běžně míří i na své kolegy), pomocí kung fu získávají drobty svědectví. Univerzita v horách, která slouží jako chovná stanice nové lepší rasy - eugenika se zde realizuje v praxi tak, že studenti, kteří mají být kříženi, jsou ve studovně posazeni k protějším stolům. Když se narodí postižené dítě, ukradne se zdravé dítě horalům. A kdo že je sadistickým několikanásobným vrahem, zanechávající mrtvoly na bizarních a těžko přístupných místech? - Mladá dívka. Že je navíc jednou z dvojčat, a žije tajně se svým hodnějším dvojčetem a tu řezničinu dělá v jejím domě, a jejich matka je bláznivá jeptiška, která složila slib temnoty, a že hrozí odpálením laviny, která celou univerzitu smete do údolí, to už mi bylo opravdu ale opravdu ke konci filmu, kdy trapnosti přibývalo geometrickou řadou, úplně ukradené. Hvězdička je za nádherně pochmurné a mokré prostředí vysoko v horách.