Amores perros (režie A. G. Iñárritu)***

7. října 2006 v 14:30 | Reda |  Filmy A
Film sestává ze tří povídek různé povahy a kvality, postupně vyprávěných, ovšem šikovně propletených, se skoky v čase. Střípky, střepy a kusy dávají dohromady celý obraz; k dokonalosti je tento postup doveden v 21 gramech. První povídka je za pět hvězdiček: Octaviova klaustrofobická situace, kdy se milovaná Susana miluje ve vedlejší místnosti s jeho bratrem, za kterého je vdaná, všichni v jednom domě. Octaviův sen, o kterém tušíme, že se neuskuteční. Bezvýchodná situace Susany, která studuje, finančně odkázaná na manžela (který ji bije), s hlídáním mimina na matku (alkoholičku) a neochotnou sestru. Zbohatnout se dá leda loupežemi nebo sázením na zabijácké psy. Celá to dusná atmosféra chudoby, bezperspektivnosti a násilí je tak silná, že jsem musela film vypnout a pokračovat další den, abych získala odstup.U druhé povídky jsem se musela ptát, jestli Mexičané jsou opravdu tak jiní než Evropané, že je nenapadne díru v podlaze, která je připraví o psa (málem), tím o vztah, tím o nohu, prostě překrýt kusem lepenky. Jinak je to ovšem pěkná zkratka o tom, jak se může všechno krásné zvrtnout v noční můru (když to nestojí na zdravých základech?). Třetí povídku nemusím: citové výkyvy nájemného vraha mi byly ukradené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama